HURÁ DO ANGLIE

V úterý 13.března 2012 jsme do školy nezamířili se školním batohem jako obvykle, ale s obrovskými taškami a kufry. Na dalekou cestu na britské ostrovy je třeba se vydatně nabalit!

V 10.00 jsme se naposledy ohlédli za našimi mávajícími maminkami a pak už jsme se dívali jen vpřed a těšili se na několik příštích dní a na vzdálenou Anglii.

Náš autobus Neobus nás vezl přes Německo, Belgii a Francii až do francouzského města Calais, kde jsme se v 5.50 ve středu ráno nalodili na veliký trajekt. Během pohupování na vlnách se rozednilo a bílé útesy doverské už jsme si fotili za denního světla.

1.den:

Přístavní město Portsmouth

Prozkoumali jsme všechny paluby slavné lodě Victory, jejíž posádce velel a na jejíž palubě zemřel admirál Nelson. V námořním muzeu jsme se přesvědčili, že být námořníkem v 19.století nebyl žádný med.

Rychlovýtah nás vyvezl do výše 165 metrů nad hladinu moře a ocitli jsme se na jednom z podlaží moderní vyhlídkové věže tvaru plachty Spinnaker Tower, postavené v roce 2005. Adrenalinem nebyl jen letecký pohled na Portsmouth, ale hlavně pochodování v ponožkách po prosklené podlaze s nekonečnou hloubkou pod nohama.

V podmořském akváriu na pobřeží jsme obdivovali mořské hvězdice, rejnoky, morény, pestrobarevné rybky, bílé žáby, a dokonce tři roztomilé vydry.

Večer na nás netrpělivě čekaly naše milé hostitelské rodiny.

2.den:

Megalitické památky Stonehenge, Avebury

Město Salisbury

V Avebury jsme dlaněmi čerpali starodávnou energii z ohromných sarsenů, kamenných menhirů a pokoušeli jsme se vyvolat démona. Tajemný a mýtický Stonehenge svou energii schovává pro sebe. Mohli jsme jej obdivovat pouze z dálky, zato s anglicky mluvícím sluchátkem v ruce.

Středověký dokument o právech lidu Magna Charta jsme sice kvůli uzavření části katedrály v Salisbury neviděli, ale prohlédli jsme si nejstarší hodinový stroj v Británii, nejvyšší chrámovou věž a při odpočinku v chrámové lodi na nás působila její zdobnost a majestátnost.

K našim hostitelským rodinám jsme se vraceli už jako ke starým dobrým známým.

3.den:

Londýn

Poslední, avšak nejnáročnější den začal letem v kapsli na londýnském oku. Na půlhodinku vznášení nad hlavním městem Británie asi nikdo z nás nezapomene. Zážitek byl umocněn pětiminutovou upoutávkou ve 4D projekci. Brýle pro trojrozměrné vidění už všichni známe z kina, ale nikdo z nás v promítacím sále ještě necítil žvýkačkou vůni narozeninové párty, na nikoho z nás v kině ještě nepršelo ani nesněžilo.

Na westminsterském mostě vedoucím k Big Benu a parlamentu vyhrával dudák. V metru jsme neztratili nikoho z nás, pouze jeden lístek. Londýnský Tower rozehrál v naší fantazii kruté osudy popravených odsouzenců. Pod Tower Bridgem zrovna křižovaly řeku Temži jen nízké lodě, a tak si jeho otevření schováme na příště. V St.James parku jsme se ochotně rozdělili s veverkami, holuby, kachničkami a labutěmi o svůj obědový balíček. Zamávali jsme do oken buckinghamského paláce a po třídě Mall jsme chvátali na trafalgarské náměstí. Vzhlíželi jsme do výše k admirálu Nelsonovi a pak jsme na velikém digitálním displeji  odpočítávali dny, hodiny, minuty a vteřiny zbývající do začátku olympiády. Na leicesterském náměstí se rychle nakupovaly suvenýry za poslední libry a pence. V Covent Garden jsme se smáli bavičům a žasli nad výkonem artisty. Naše uchozené nohy si odpočinuly na lodi při plavbě po Temži – opět na nás mrklo London Eye, s úctou jsme podjeli pod Tower Bridgem a vylodili jsme se pod Greenwichem. Greenwichským parkem jsme vystoupali k nultému poledníku a ještě před setměním jsme se stihli vyfotit s jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli.

Velkoměsto se s námi rozloučilo spoustou světel a neonů. Poslední zážitek na nás čekal nad kanálem La Manche. Neuvěřitelně přelidněný trajekt a skupina anglických studentů tančících, tleskajících a skandujících za ohlušujícího rámusu uprostřed restaurace.

Opravdu jsme pak cestovali přes Francii, Belgii a Německo? Nebo se nám to jen zdálo v tu noc po předlouhém dni nabitém zážitky? Probudili jsme se málem až na české hranici. Vyměnili jsme peněženky a na benzinkách zvesela utráceli české korunky.

Večer v sobotu 17.března na nás před školou čekaly nedočkavé náruče maminek a tatínků. A doma teplá česká večeře a měkká postel!

Na co nikdy nezapomeneme? Na spoustu dojmů. Na pohostinné, vstřícné a milé anglické rodiny, atraktivní London Eye, mystický Stonehenge, vyhlídku z elegantní Spinnaker Tower, malebná městečka, plavbu na trajektu, anglické jídlo a na velikou legraci, která celý náš výlet za angličtinou provázela. Ahoj, milý ostrove, zase někdy příště!

Mgr.Olga Lahnerová