SLOHOVÁ PRÁCE " DEŠTIVÝ DEN "

Co může být radostnějšího než citlivá duše? Jedna ze zdařilých slohových prací, autor René Rucký, třída 8.B

Deštivý den

    Ne všichni lidé mají rádi déšť, jestliže začne pršet, schovávají se a lamentují, jaké je to dnes psí počasí.

   Já mám, ovšem déšť rád, nejvíce pak, zastihne-li mě na horách či v lese. Líbí se mi, když listy a lístečky hrají krásnou dešťovou písničku.

   Líbí se mi, jak stříbrné kapičky dopadají na zvlněnou hladinu kaluží a vytvářejí vlnky jako zmenšeniny velkých vln na moři.

   Jestliže ještě za deště vykoukne zpoza mraků a mráčků zlatavý kotouč slunce a svými paprsky vše nádherně rozzáří, připadám si jako v nádherném snu, kde se kolem mě třpytí na tisíce malých hvězdiček. Poštěstí-li se a budu moct spatřit překrásně barevný půlkruh duhy, který jako by tvořil most mezi nebem a zemí, připadám si jako v pohádce.

   Déšť ve městě nemám ani o trochu míň rád než déšť na horách. Obyčejně prší jenom trochu, jako by nás příroda chtěla pouze osvěžit nebo připravit na pořádný slejvák, jenž může nastat.

   Kapky a kapičky bubnují na kapoty aut a vytvářejí přitom nádherné melodie. Déšť klepe na okna, jako by chtěl požádat o vstup do domu. Z kopců a kopečků tečou proudy vody, aby se shromáždily v nejbližším toku.

   Prostě – mám déšť rád.